|
Narodil se Smolíček, on však jinej než ho znáte byl, sotva postavil se a chodit moh´ na hlavu číro nasadil. Ten Smolíček měl pogo rád a nebál se vlka nic i s kámošema zachlastat, co jen mohl chtít víc?! Jak tak života užíval a bavil se rád, tu a tam si sedl jen, něco málo napsat. Haldy textu a not tak stvořil, žel poslechnutí jejich on nikdy se nedožil... Tu vzaly se jeziňky... Ne ty co z pohádek jste je znali, tyhle jak kříže hákové i orlice na prsou měly, a nikoho krom sebe samých, na svetě trpět nechtěly. Tak jednoho dne stalo se, že Smolíček jeziňkám se dostal pod ruce. Ty Smolíčka neštřily, hlava nehlava i pálkami jej bily, až Smolíček zůstal ležet bezvládně, jak papír na ulici... Dlouho, předlouho trvalo než on vstal a do bezpečí se odbelhal, a pak ještě déle léčil se z těch ran... Dost času tak měl aby pomstu zosnoval! Jeho pomsta tak hrozná byla, všechny jeziňky vyhubila! Ale není vše jak krásný sen... Smolíček tu pomstu svou, zaplatil svým životem. Tato událost zapsala se, do kronik všech tak dostala se, a zvučný název ona měla... POMSTA SMOLÍČKOVA!!! Na Smolíčkovu počest a jeho statečnost dnes hrajeme, zpíváme a řveme jeho texty a neseme jeho jméno! * Výňatek ze staré a dávno zapomuneté kroniky "Legenda o Smolíčkovi" |